Historie školy

Základní umělecká škola je dnes obyvateli Jindřichova Hradce vnímána jako nedílná součást místního školství i kulturního a společenského života města. V současnosti poskytuje vzdělání ve více uměleckých oborech, počátky a první desetiletí její existence jsou však spojeny se vzděláváním hudebním.

Byla zřízena v roce 1939 jako Městská hudební škola Vítězslava Nováka a s přihlédnutím k době jejího vzniku, lze takřka hovořit o zázraku, že se její založení nakonec podařilo prosadit. Zřízení české hudební školy v době nacistické okupace bylo výjimečným, politicky symbolickým činem.

Aktivní provozování hudby a její výuka mají v Jindřichově Hradci dlouhou tradici sahající až do konce 15. století. Město bylo domovem a působištěm řady vynikajících hudebníků a hudebních pedagogů a pedagožek (Adam Michna z Otradovic, František Ikavec, Václav Vacek, Kamil Voborský, Alois Praveček, Jan Zeman, Anna Slavíková-Jordánová ad.).

Výuka hudby v Jindřichově Hradci byla v minulosti roztříštěna. Chyběla zde instituce, která by se hudební výchově věnovala soustavně a všestranně, na které by se mohlo vzdělávat více zájemců a kde by se výuce věnovali profesionálové. Výsledkem úsilí o nápravu tohoto stavu bylo založení Městské hudební školy, o jejíž vznik se zasloužil hudební pedagog a spisovatel Leopold Janů (1905-1971), na jehož popud nesla jméno po skladateli Vítězslavu Novákovi. Výuka hudby ve městě se poprvé v jeho dějinách uspořádala a centralizovala.

Škola se v době svého vzniku skládala ze dvou oddělení, oddělení houslí a oddělení klavíru. Ještě za Protektorátu bylo založeno oddělení mužského sborového zpěvu a v roce 1943 založil Jaroslav Bílý při škole dětský pěvecký sbor. Prvním ředitelem školy byl jmenován Ferdinand Klein. V letech 1939 až 1945 našla škola azyl v dnes již neexistující budově bývalého Bruslařského a veslařského klubu Vajgar, po válce se na krátký čas přemístila do budovy bývalé učňovské školy na Zákostelském náměstí, odkud se však v roce 1946 přestěhovala do bývalého sirotčince v Janderově ulici. Pro budoucnost školy se jednalo o osudový krok, neboť na této adrese již zůstala až do současnosti.

Po únoru 1948 byl na všech hudebních školách v Československu zaveden jednotný organizační řád a společné učební osnovy. Městská hudební škola byla po roce 1948 zestátněna a roku 1957 dostala nový název – Základní hudební škola. Jejím sídlem byl sice zpočátku jen Jindřichův Hradec, postupem času se ale začaly v některých menších městech okresu utvářet její pobočky (Nová Bystřice, Studená, Kunžak), z nichž některé přetrvaly až do současnosti (Studená, Kardašova Řečice, Nová Bystřice). Specifický byl případ pobočky ve Slavonicích, jež vznikla v roce 1997. Po několika letech však byla zrušena a připojena k Základní umělecké škole v Dačicích.

Škola se začala rozvíjet, bylo založeno oddělení dechových nástrojů a přibývaly další méně obvyklé nástroje, vznikaly malé a větší soubory a vyučovalo se sborovému zpěvu. Akordeonový, dechový a pěvecký soubor se pravidelně umisťovaly na předních místech v různých školních soutěžích a podílely se i na hudebním životě města. Velmi známá a populární byla svého času žákovská dechová hudba řízená učitelem Josefem Pokorným.

Důležitým zlomem v dějinách uměleckého školství byla školská reforma provedená na základě Zákona o soustavě výchovy a vzdělávání ze dne 15. 12. 1960. Dosavadní hudební a výtvarné školy se změnily na Lidové školy umění (LŠU) a výrazně se rozšířil okruh jejich umělecko-pedagogické činnosti. Od přijetí zákona mohly vyučovat obor taneční, výtvarný, literárně recitační a dramatický.

Základní hudební škola v Jindřichově Hradci se na LŠU přeměnila ve školním roce 1961/1962. Trvalo však ještě dlouhých 10 let, než se na škole začal kromě hudby vyučovat i jiný umělecký obor. V roce 1973 nastoupila na LŠU Jarmila Majerová, později Kulhavá, která se stala první učitelkou oboru výtvarné výchovy v historii jindřichohradecké LŠU. Výtvarná výchova se sice vyučovat začala, avšak prosadit nový obor jako rovnocenný s tradiční výukou hudby trvalo několik let. Hudební obory na jindřichohradecké LŠU a jejích pobočkách stále dominovaly. Na konci osmdesátých let měla LŠU v Jindřichově Hradci s pobočkami v Nové Bystřici a Studené a s detašovanou třídou v Kunžaku 509 žáků, v hudebním oboru jich bylo 399, ve výtvarném 110. Tomu odpovídalo i personální obsazení, protože v individuální výuce v hudebním oboru bylo zapotřebí více učitelů než v kolektivní výuce výtvarného oboru.

Již v sedmdesátých letech se hovořilo o rozšíření nabídky školy o obory taneční a literárně dramatický. V 70. a 80. letech však vedení města nemělo výrazný zájem o zakládání nových oborů. Překážkou byl také nedostatek vhodných prostor pro nové obory. Škola nebyla jediným nájemcem rozsáhlého a značně zdevastovaného areálu bývalého sirotčince. Koncem osmdesátých let se objekt nacházel v katastrofálním stavu a na jeho rekonstrukci nemělo město finanční prostředky. Potíže se sociálním zázemím i s vhodnými prostorami pro výuku se jen stupňovaly. To vše v ostrém kontrastu s velkým zájmem o výuku na škole a každoročně se zvyšujícím počtem žáků.

Tíživou situaci LŠU si na sklonku 80. let minulého století uvědomovalo i tehdejší vedení města a okresu. Situace byla tak tristní, že požadavek zajištění vhodnějších a důstojnějších prostor pro uměleckou školu pronikl v roce 1989 mezi programové body OF. K řešení této situace přistoupilo město za působení starosty Josefa Edera začátkem 90. let 20. století.

Zcela novou kapitolu v dějinách školy, během níž zaznamenala výrazný rozvoj, otevřely listopadové události v roce 1989. První změnou, zatím spíše jen v symbolické rovině, byla změna oficiálního názvu. Na základě zákona č. 30 z 18. 5. 1990 se z LŠU staly Základní umělecké školy (ZUŠ). Změny nastaly i ve vedení školy. V roce 1992 se ředitelkou stala výtvarnice Jarmila Kulhavá a poprvé od založení školy stanul v jejím čele zástupce jiného než hudebního oboru.

Z důvodu rekonstrukce budov školy v Janderově ulici se výuka přestěhovala do budovy bývalého OV KSČ, kde se vyučovalo do konce roku 1992. Rekonstrukce prostor v Janderově ulici umožnila rozšíření výuky o další obory a otevřela cestu k dlouholeté spolupráci s III. ZŠ. Ve školním roce 1992/1993 byl pod vedením Zuzany Jirsové a Radka Marušáka otevřen literárně-dramatický obor a ve školním roce 1993/1994 pod vedením profesionální baletky Heleny Peškové taneční obor. Od školního roku 1995/1996 vznikla přímo na půdě ZUŠ nová třída s rozšířenou výukou hudební a výtvarné výchovy 1. stupně při III. ZŠ. Tento model výuky probíhá s určitými obměnami s II. ZŠ až do současnosti.

V lednu 1993 se ZUŠ vrátila do původních nově opravených prostor a v témže roce byla zahájena rekonstrukce budov určených mladým výtvarníkům. Nové ateliéry byly slavnostně otevřeny v lednu 1995. Na podzim 1994 se začalo s přestavbou části určené pro taneční obor. Taneční sál byl otevřen 18. 10. 1995. V další fázi se rekonstruovalo podkroví pro literárně-dramatický obor, který se musel do té doby o učebny dělit s hudebníky. Velkorysá přestavba a modernizace zchátralého areálu probíhala celá devadesátá léta a na jejím konci stála moderně vybavená umělecká škola. Díky tomu škola může v současné době poskytovat umělecké vzdělání 880 žákům, a to v prostředí, které má svého genia loci.

Mgr. Libor Svoboda, PhD.